Boccia aneb výborný sport co mě baví

V roce 2012 jsem se přidal do teamu Boccia TJ STS Praha. Sportovat mě bavilo i za zdrava, takže jsem byl opravdu nadšený. Začátky byly opravdu těžké, to přiznávám. Navíc výborné vedení trenéra Ládi Noska mě o to více motivovalo, abych na sobě zamakal. Těšil jsem se na závody v Portugalsku, avšak po roce tréninků, kdy jsem se konečně dostal do formy jsem ze zdravotních důvodů musel přestat. Během roku 2013 což byl konec sezóny jsem byl opakovaně hospitalizován ve FN v Motole. Nejdříve pro autonomní dysreflexii, potažmo pro dekubity na obou bocích i kotníkách. Následovaly opakované operace dekubitu na levém boku, jelikož se stále nedařilo ránu správně uzavřít, byl jsem 4 měsíce hospitalizován. Toto je další překážkou v našem životě, kdy spoléháme na důchod, přijdeme o příspěvěk na asistenci a platíme společně nejen nájem, ale i hospitalizaci v nemocnici, což nejsou zanedbatelné částky. Nicméně to jsem malinko odbočil, nyní je již listopad a stále od propuštění mám problém s plastikou levého boku. Nehledě na fakt, že s dekubitem o průměru cca 8 cm + hloubkou cca 7 cm na druhé boku se stále nic krom krytí Prontosanem a čtverečky nedělalo, neustále jsem musel po 14 dnech jezdit na kontroly do FN nemocnice Motol, kde mi jen vyměnili krytí, které se i doma řešilo nejen za pomoci sester, ale i asistence a nic se mnou prostě nedělali. Termín na operaci nebyl možný, jelikož spinální jednotka má jediného plastického chirurga, který má i svou soukromou kliniku, tudíž je velice vytížený. Obrátil jsem se tedy na KN v Liberci na paní doktorku Vimmerovou, která mě během měsíce domácího čištění rány a zavedení zcela odlišného režimu již téměř uzdravila. Doufám tedy, že se k Boccie co nejrychleji zase vrátím.